den 14.
4.9.2019
Tarnasjo Fjallstuga - Syter Fjallstuga - Viterskalet Fjallstuga
28 km / 7h 57m / el.g. 664m / el.l. 464m
Probudíme se tak nějak normálně, ostatní už jsou vcelku taky vzhůru… je tu hodně lidí, povětšinou na třídenní výlet, postarší skupinky.. nikdo s námi nemíří na jih, nikdo tu nejde celý Kungsleden… cítíme se trošku vyjimečně… je to spíš - jen takový pocit před koncem, zítra už nám letí z Hemavanu letadlo a pokud se dnes nic nepoto, tak vše zvládneme přesně na čas, což je vcelku neuveřitelné… doma na papíru se nám plán zdál jakože úplně v klidu, po prvním dnu jsme nabyli dojmu, že to bude tak tak.. inu, uvidíme jak to dnes půjde… čeká nás cesta podél řeky, pár mostů, pak stoupání na náhorní planinu před závěrečným kaňonem, který by se měl hodně podobat kaňonům v Abisku. U snídaně se s námi dává do řeči ta maminka od toho sauna chlapce.. je to němka, která má za manžela švéda, žijou tu… ona se s dětma vydala na několika denní výlet, je nám to děsně sympatické. Taktéž se dost zajímá o naši výzbroj, je vidět, že má možná i větší přehled než my… trošku nás to zaskočí, nicméně probíráme od bot, oblečení, systému vaření, stanů, batohu… no prostě úplně vše.. sní o tom, že jednou taky vyrazí takhle nalehko… skoro bychom tu s ní mohli kecat celý den, čas ale běží a my musíme jít. Rozloučíme se a vyrážíme směr jih. Cesta je takhle po ránu dost příjemná, rovinka podél vody, romantické hájíčky a jezírka všude okolo nás… po pár hodinách chůze potkáváme mladičké slečny, které nadšeně zkoumají kdejakou květinku, stejně nadšeně nás pozdraví a okamžitě se s námi dávají do řeči… jedna z nich studuje botaniku, v ruce má atlas rostlin a je opravdu, ale opravdu zapálená… je to moc roztomilé.. středoškolačky na výletě… pecka.. upozorňuje nás však, že se právě nacházíme v oblasti, kde se vyskytuje velice vzácná odrůda berries, jsou prý žluté. Snažíme se zapamatovat název a zároveň se ptáme na ostatní berries, zda je můžeme jízt a tak… vzplanou jí oči ještě větším nadšením a okamžitě nám vysvětlí a popíše všechny možné berries co tu jsou v okolí, že v podstatě můžeme všechno dlabat, jen ty menší červené jsou sladší než ty trošku větší červené, ty jsou zase prý hodně kyslé při dojezdu, hodí se spíš na marmelády… mno..
po chvilce máme hlavy plné informací, které asi nejsme sto zpracovat, snažíme se co nám síly stačí.. popřejeme jim krásný výlet a pokračujeme dál… po chvíli si uvědomíme, že oba dva koukáme jen po zemi a hledáme žluté borůvky… :) zastavíme si na pauzu, užíváme si krásného dne… sluníčko nám občas vykoukne z póza mraků, je krásný den na cestu… za nedlouho dorazíme ke skupině několika mostů, které tu vedou přes dost širokou řeku / jezero.. vlastně nevíme co to přesně je.. je to však zážitek.. pravděpodobně naše poslední mosty na této cestě, takže blbnem, pohupujem se, fotíme… jak malí :)
na druhém břehu nás čeká nemilosrdné stoupání, u kterého začínáme funět… trošku jsme si zvykli na tu rovinku… v jedné části se snažíme udělat pěkné fotky s jezerem v pozadí… a já zjišťuju, že se mi zasekne foťák! chytá mě lehká hysterie… nedaří se mi ho zprovoznit… baterku bych měl mít tak akorát na pár dnů, leda že by ukazatel ukazoval jinak… nezdá se mi to… každopádně mám zaseklej poslední obrázek co jsem zaostřoval a nejde s tím nic.. ani to vypnout… rezignuju, začíná poprchávat a za rohem by měla být chata, kde bychom si chtěli dát oběd.. snad to tam opravím… šlapem dál… já mlčím a jsem dost nešťastnej z toho mýho foťáku… celou cestu držel super… proč zrovna teď… mno… grr..
Za chvíli se doplazíme k chatě, od které vidíme jen další mohutné stoupaní… těšíme se na teplý čaj… správce chaty zrovna vyráží na ty žluté berries, aby si je mohli dát večer jako dezert… vysvětlíme mu, že si uděláme oběd, ohřejem se trošku a pošlapeme dál. Napadá mě, že bych mohl zkusit foťák manuálně resetovat… nevím proč mě to nenapadlo hned, vyndavám baterku, zandavám.. a ejhle! funguje to… uff, uleví se mi… obědváme poslední kousky našich sušených zásob, děláme si teplý čaj a pomalu se sbíráme na další část cesty. K vedlejšímu stolu dorazí britský pár, nejdou úplně nalehko, ale mají velice kvalitní vybavení, dáme se do řeči.. mají v plánu dojít až do Abiska, ale neví zda to stihnou než se příliš ochladí, taky nám vysvětlují, že mají batohy v podstatě plné jídla, a prý druhou půlku jídla si nechali poslat na půl cesty.. koukáme na ně lehce překvapeni, nikoho takového jsme tu ještě nepotkali.. popřejeme jim šťastnou cestu a vyrážíme šlapat nahoru… je to stoupání, které už důvěrně známe… stromy jsou pryč, vítr začíná fučet jak o život a před námi se pomalu otevírá scenérie jak z nějakého filmu.. je to nádhera! Ohromný, masivní… bude to ještě chvíli trvat než dojdeme na úpatí, takže se na tu nádheru budeme ještě pár hodin dívat.. nemůžeme se vynadívat.. přibližně za hodinku potkáváme mladíka, který tu nadšeně fotí soby… mladý, plný energie… ukáže se, že má v plánu dojít taktéž do Abiska… že prý očekává poslední týden na sněhu.. což má asi pravdu… chvilku kecáme, pak se loučíme a my začínáme lehce klesat po obřích kamenech.. blížíme se k úpatí, přeskáčeme přes potůček a k tomu nás vítá lehký deštík… tak vydrželo to celkem dlouho dneska.. nevadím nám to, tušíme že za chvilenku by tu měl být shelter, kde si dáme pauzu..
déšť sílí, vypadá to na pěknej slejvák… přidáme a těšíme se, že se schováme v shelteru.. tak se i stane, zrovna když zavřem dveře venku se to roztrhne naplno… je sice fajn, že jsme se schovali, ale je tu snad větší zima než venku a obloha teda rozhodně nevypadá, že by to mělo nějak brzy přestat.. po chvíli se k nám přidává mlaďoch, který je celý durch.. je trošku špinavý, trošku smrdí… je to student, který sem přijel stopem, nemá ani floka a jde to povětšinou s věcma, které někde našel… hustý! je nám jasný, že dnes bude spát tady.. my se obratem zvedáme, přejem mu hodně štěstí a v tom super deštíku razíme dál. Škoda, že tak fouká.. je to tu vážně nádherné, jen se víc schováváme před deštěm než abychom koukali okolo.. cesta je tak lehce monotónní, nemáme důvod stavět, takže mlčky jdeme.. a jdeme… nevíme kolik nám toho zbývá, ale těšíme se do chaty.. trvá to několik hodin chůze, když na nás v dálce vykoukne chata.. zajásáme… a teď jen doufáme, aby měli misto.. abychom nemuseli v tomhle marastu stavět stan, který bychom nestihli vysušit… mno.. naštěstí mají poslední asi tři mista.. je tu celkem nával a očekávají skupinku z Hemavanu.. které to evidentně trvá v tomhle počasí podstatně déle… je to prý nějaký turistický oddíl.. takže mlaďoši.. mno… sauna tu není, postel máme každý jinde… nevadí, je tu teplo, my si uděláme poslední večeři, dojídáme zbytky… já si teda kupuju k večeři, u chlapíků norské sušené jídlo, protože už nic nemám, jen pár tyčinek na svačinu… věřím, že si zítra dáme oběd v Hemavanu… dopijeme poslední zásobu slivovice a loučíme se s poslední nocí mimo civilizaci… za nedlouho uléháme k spánku.
