den 1.
22.8.2019
Pha - Kiruna - Nikkaluokta - Singi
Kebnekaise - Singi
14,5 Km / 3h07m / elevation gain 347m / elevation loss 261m
Ráno v 8 hodin se potkáme na letišti, dáme si rozlučkovou cigaretku, odhodíme batohy k odbavení, procházíme security a oba dva se šíleně těšíme na následující dva týdny. Zároveň máme dost obavy, že nás zklamou nohy, svaly či nějaká jiná nepříjemnost.. probíráme, zda máme vše potřebné a společně se ujisťujeme, že to bude cajk. Zanedlouho vystoupíme ve Stockholmu, vyzvedneme batohy a upalujem na náš terminál, kde si opět odbavujeme batohy. Je to taková zvláštnost, protože máme lety od různých společností, nejsou sto nám tu bagáž přelodit oni... nevadí, alespoň si zkoušíme, jak těžké to máme.. Kajman má něco k 16ti kilům, já jsem těsně pod 12.. nemám tam ještě půlku stanu ani půlku map.
Za necelé dvě hoďky vystupujeme v Kiruna, natěšený, jak malí kluci. Teplota je tu výrazně nižší než u nás, ale dá se, něco okolo 13ti stupňů. Sluníčko svítí, čekáme na autobus do Nikkaluokty, přebalujem si příruční batůžky a pomalu se chystáme, abychom byli ready vyrazit na trail.
Autobus jede něco málo přes hodinku, zastavíme se na recepci, vezmem si tu dvě plynové bomby z koše, kam se odkládají použité, přijde nám to víc eko, dopotřebovat... v obchodě si koupíme každý pivko, které si plánujeme dát k večeři. Odcházíme o pár set metrů dál, kde si kupujeme letenku do helikoptéry, obloha zatažená a začíná lehce pršet. My se tím však nenecháme odradit, nejsme přeci z cukru.
Za chvilku nás naloží do červené helikopotvory a k našemu úžasu, se pilotování ujímá krásná mladá blondýnka, typická švédka! Nandáme si sluchátka, a já si konečně vyzkouším, jak doopravdy fungují sluchátka v helikoptéře. Už jsem to mnohokrát míchal do filmu, ale nikdy jsem to nezažil v reálu… jejich gate byl však nastavený tak, že jsem musel skoro křičet… ale jinak pecka… let byl opravdu zážitek, letecký pohled na úsek Nikkaluokta - Kebnekaise STF stojí za to.
Přistaneme, rozloučíme se s pilotem, s obrovským rohlíkem na tváři nahodíme batohy a vyrážíme směr Singi. Je cca půl šesté večer a čeká nás přibližně 14 km, což odhadujeme na 3,5 hodiny chůze… oba dva už totiž víme, že svižnou chůzí zvládneme 3-4 Km / hod.
Kocháme se večerním sluncem na jedné straně údolí, deštěm nad náma… a díky tomu zanedlouho vyskočí dvojitá duha… s němým úžasem ji pár minut pozorujeme… je to krásný. Přibližně po hodince přestává pršet, hurá, a my obepnutí obrovskými kopci postupujeme údolím, šťastní jak blechy… na tuhle neuvěřitelně monumentální přírodu jsme se několik měsíců těšili… cestou nikoho nepotkáváme, na místní už je dost pozdě. K mému překvapení slunce začne okolo půl desáté zapadat, když jsem tu byl před dvěma měsíci, tak zapadlo asi na 30 min, a to někdy okolo druhé ráno… zdá se tedy, že tentokrát nemám zbytečně čelovku, nicméně klapky na oči ano.
Cesta nám trvala něco málo přes tři hoďky, těsně před Singi si postavíme stan, uvaříme první večeři na trailu, k tomu to pivko, co si neseme… a za nedlouho se uložíme k spánku… neprší, my nadšení, vše je, jak má být…
