den 2.
23.8.2019
Singi - Teusajaure
23 km / 7h / el. gain 387m / el. loss 630m
Vzbudíme se poměrně pozdě, spalo se nám totiž dost dobře… já si dám dřevorubeckou sprchu v potoku, posnídáme, zabalíme a vyrážíme. Dnes nás čeká cesta údolím, klesnout po nějaké době na úroveň stromů, kde si plánujeme dát oběd u chaty Kaitumjaure. Cesta jde skvěle, každou chvilku zastavujeme a kocháme se… je to boží. Potkáváme hikery jen v protisměru, všichni jdou na těžko, ale už víme, že nalehko se tu chodí velmi vyjimečně… občas v dálce zahlédneme pár sobů, občas slyšíme sviště jak nám pískají na uvítanou. Cesta vede podél řeky Tjaktjajakka, která postupem času sílí a nabírá na síle. Po pár hodinách nás zaskočí cesta, která se najedou změnila v proudící potůček… což pro naše Altry není úplně ideální, přeskakujeme tedy po kamenech a všem možném, abychom si uchovali suché nohy… netušíme, že nás to bude provázet mnohem častěji, než bychom si přáli… podařilo se a po chvilce si dáváme pauzu. Usadíme se na obrovský kámen u řeky, užíváme slunko a svačíme…. pozorujeme kopce okolo a nemůžeme se vynadívat.
Po chvíli se posbíráme a vyrážíme dál. Po nějaké době začínáme klesat, v dálce už vidíme stromy… zjistíme tak, že zde stromy končí přibližně na hranici sedmiset metrů nad mořem. Odhadujeme tedy, že posun na sever nás posouvá přibližně na úroveň o dva tisíce metrů n.m. oproti našim končinám. Po levé straně se kocháme vodopády zdivočelé řeky, podél které jdeme už od rána, jsou to úchvatné pohledy… kličkujeme mezi stromy a stále klesáme. Po chvíli zahlédneme obrovské jezero, u kterého bychom si chtěli dát oběd. Nemýlíme se, zanedlouho dorazíme k chatě, kde si koupíme pivo a dáváme si oběd. Už je tu pár lidí, kteří se tu ubytovali. Zjišťujeme, že povětšinou se tu chodí od chaty k chatě. Nás čeká ještě něco okolo 9ti Km, takže po obědové pauze se posbíráme a vyrážíme dál. Jdeme lesem, opět poskakujeme tu a tam jako kamzíci, abychom si nenamočili boty a těšíme se, až opět vystoupáme nad úroveň stromů. Výhledy totiž nejsou skoro žádné, i když jsou místní břízky lehce zakrslé, přejmenováváme je na fjallbirch / horské břízy. Přecházíme větší mostík přes říčku Kaitumjakka a začínáme stoupat. Po chvíli nás překvapí, že stoupání je sice relativně malé, ale my se stejně zadýcháme… opouštíme stromy a opět se nám otevírají výhledy jak z katalogu… smějeme se na sebe, oba dva se nemůžeme přestat usmívat nadšením… přijdeme si trošku jako blázni…
Přecházíme náhorní planinu, která se nám zdá dost nekonečná, už nás začínají trošku bolet chodidla… přeci jen šlapeme od rána a naše nožky na to nejsou zvyklé, takže lehce protestují… Po pár hodinách už vidíme konec, začínáme klesat, a to pěkně zprudka… míjíme ceduli, že odtud dále je stanování zpoplatněno, nabíráme pocit, že chata je za rohem. Po pravé ruce máme krásný vysoký vodopád, vidíme tu pár stanů.. my máme v plánu spát dole u jezera, víme, že tu mají saunu a na tu se těšíme už od rána… prudké klesání nemá konce a my začínáme chápat, proč byla cedule už nahoře… sestoupat dolů a zjistit, že stanovat zdarma se může jen nahoře, by mohlo leckoho dost rozčílit. Rozhodně jsem rád, že jdeme dolů a ne nahoru… je to dost dlouhé a prudké..
každopádně po delší chvíli na nás vykoukne chata a my si oddychneme… ujme se nás místní stugard, paní co se o chatu stará několik týdnů… zjišťujeme, že musíme platit cash, a protože tu byla před pár dny větší skupina lidí, nemá téměř nic… bohužel ani pivo… trošku nás to zamrzí… domluvíme si převoz člunem na devátou ráno, vybereme si místo pro stan, postavíme, vybalíme, povečeříme a vyrážíme do sauny… na doporučení se vybíháme chladit do jezera, které je opravdu dost studené, ale je to skvělé… k tomu nám začne zapadat slunko, které pozorujeme z okna sauny a přijde nám to jako neuvěřitelný kýč… opravdu jak z nějakého časopisu… po třech kolech sauny se kocháme červánky a pomalu se odebíráme k spánku. Zítra nás čeká nejkratší den, nějakých 14 Km, nicméně musíme stihnout bus ve 14:30 směr Saltoluokta.
