Nedá se říct, že by tu byl nával, ale je to po pár dnech trošku nezvyk. Soptíme do kopce, odoláváme větru co nám síly stačí, v podstatě nezastavujeme, nemá to moc význam. Boty nám začínají opět vlhnout, my jsme s tím ale smíření. Po necelých dvou hodinách se dostáváme k další odbočce, která nás vede opět doprava, lehké klesání k mostu, většina turistů však míří rovně, kam směřuje okruh zpět do Ammarnasu. V dálce před námi vidíme nějaké postavy, tak se trošku hecnem, že je doženeme, přeci jen oproti ostatním máme poměrně rychlé tempo. Cesta se dostává do stavu spíše mokřadů, takže se snažíme přeskakovat a obcházet co se dá, abychom zachránili zbytky pocitu sucha v botech… Přibližně po hodině chůze zjišťujeme, že stále ne a ne doběhnout ty lidi před náma, jsme zaskočeni jakým tempem jdou… déšť pomalu ustává, nicméně při pohledu na oblohu nám je jasné, že se to může spustit v jakýkoliv moment znova. V dálce slyšíme řeku a podle mapy tušíme, že se blížíme k dalšímu mostu. Krátce za ním bychom měli začít prudce klesat do údolí, kde už je to jen kousek k chatě, kde se chystáme přenocovat. Za nedlouho dobíháme k mostu, opravdu už jsme skoro běželi… každopádně jsme ty dva před náma dohnali… ukazuje se, že jdou taky nalehko, čímž se vysvětluje jejich tempo. Pozdravíme se, my se pokocháme celodřevěným mostem, který je opravdu krásný! a běžíme dál. Už zase mrholí, tak se nám nechce stát a vidina chaty se saunou nás dost popohání kupředu. Po pár stech metrech vbíháme do lesa a začíná brutus klesání… jak je všechno mokré… dost to klouže… my si uvědomíme, že jsme úplně zazdili oběd… najdeme si místečko u jednoho stromu a začneme se cpát jako bychom týden nejedli, lehce komicke… smějeme se u toho… za chvilku nás ten “lehký” pár zdraví a pokračují dále.