den 5.
26.8.2019
Aktse - Parte - jezero Stuor Dahta
26,6 km / 7h38m / el.g. 674m / el.l. 623m
Probouzíme se jako noví, přeci jen spát v posteli je trošku pohodlnější… nasnídáme se, posbíráme saky paky a utíkáme k jezeru, kde má za půl hoďky vyrážet loď. Když tam dorazíme, už tady pár lidí čeká, ale loďka nikde… že prý už jela s první várkou, protože jich tu bylo hodně… nervózně postáváme na molu, vyhlížíme k Sareku a začínáme být lehce netrpěliví. Asi po půl hodině zahlídneme loďku… trvá jí to dost dlouho… ten lehký vánek tady na břehu zřejmě bude podstatně silnější tam dál… kapitán nám to potvrzuje, že vítr je už dost silný, a proto se odjezd odkládá… snažíme se z něj dostat nějakou konkrétnější informaci, zda to bude v rámci minut či hodin.. vidí naši nervozitu a zvažuje, zda to opravdu nezkusí.. žena ho evidentně přemlouvá, ať neriskuje… po pár minutách však zahlásí, jedem teď, podle předpovědi by měl vítr sílit, takže by se mohlo stát, že bychom tu zkejsli celý den… dost se nám uleví, naskáčeme do lodě a hurá na druhý břeh. Nepřijde nám tak silný vítr, ale ani jeden z nás tomu nerozumíme, zřejmě má slabý motor… zanedlouho jsme na druhém břehu, kde už čeká pár lidí… poděkujeme, rozloučíme se a pelášíme dál po značkách. Lehce nakopnem tempo, abychom “utekli” ostatním z loďky. Čeká nás teď úsek lesem, takže si moc neužijeme horských výhledů, nicméně les, loučky, řeky… nám to bohatě vynahradí, je to boží… ještě jak začíná vše chytat podzimní barvy… krása. Zároveň procházíme okrajem národního parku Sarek. Za nedlouho nás čeká stoupání, pak po vrstevnici nad jezerem… odtud je však už výhled nepopsatelně úžasný. Koukáme směrem do vnitrozemí, kde se spojuje spousty jezer… pecka. Po pár hodinách chůze dorážíme k shelteru, kde jsme si naplánovali zastávku na oběd. Zdá se nám, že slyšíme smích a povyk… ukazuje se, že v shelteru a okolo je velká skupina lidí… jsou trošku hlučnější, ale chápem… větší skupinka… cca 11 lidí… jak přicházíme, tak si najednou uvědomíme, že skupinka mluví česky! cha!
Pozdravíme se a dáváme se do řeči. Je to skupina, kterou vede jedna slečna a míří s nima do Sareku. Je to výlet od Adventury. Helikoptéra jim přiveze zásoby na druhou část výletu.. takže je to trošku jiný způsob hikingu. Všichni mají obří batohy, které už od pohledu váží strašně moc. Z nás si utahujou, že jsme ti týpci co chodí na lehko… nejvíc je však rozseká můj sušený chleba k obědu… že přej to doma dávaj slepicím… skupinka se chystá na společnou fotku, pan fotograf zápolí s batohem, pomáhám mu a málem si přivodím kýlu… má to opravdu těžký! nechápu, jak s tím může šlapat… vyfotím je, popřejem si dobrou cestu a skupinka pomalu mizí z dohledu, po čase i z doslechu… v klidu doobědváme, když balíme, tak nás doběhne zrzavý němec, co jel s náma loďkou. Popřejem mu dobrou chuť a vyrážíme dál.
Prodíráme se lesíkem a lehce stoupáme, zanedlouho jsme nad úrovní stromů, kde nás přivítají obvyklé planiny. Je tu spousty borůvek a u nich doháníme českou skupinku. Jsou roztahaní téměř na jednom kilometru, zdá se, že to jsou opravdoví milovníci borůvek.. zdravíme se, my je v podstatě predbíháme a zanedlouho se vyškrábeme na nejvyšší část dnešní trasy. Napravo na nás kouká Sarek v celé své kráse, před námi nás zdraví krásné lesy s ojedinělými mohylami… výhled opravdu magický. Usedáme, svačíme a užíváme si výhled. Po chvíli se posbíráme a vyrážíme směrem dolů do lesů. Cesta je hodně kamenitá, nic příjemného, musíme dávat veliký pozor na každý krok. Okolí je ale boží. Po pár hodinách dorážíme vcelku unavení na chatu Parte, kde se těšíme na pivo… je to malebná chata u jezera. Počasí se lehce zhoršilo, ale úplný déšť to naštěstí není.
O chatu se stará jedna dáma v letech, velmi upovídaná… dozvídáme se spoustu nezajímavých informací, bohužel zde nemá vůbec nic k prodeji, pivo rozhodně nemá… smůla… rozhodnem se si udělat alespoň kávu a čaj a trošku si oddychnout v teple. Ve dveřích se však doslova srazíme se skupinkou třech čechů! dnes již po druhé…. neuvěřitelné! Syn, který vzal tátu na narozeninový výlet a slečnu se kterou se potkali před pár dny, tak jdou společně. Jsou moc fajn! popovídáme si, oni však vyrážejí dál, chtěli by ujít ještě kus cesty, aby to zítra měli blíž do Kvikjoku, kde i končí. Všichni jdou na těžko, takže rozumíme, že si chtějí trošku nadejít. Rozloučíme se s tím, že je zkusíme doběhnout… ale vzhledem k tomu, že už nás dost bolí nožky, tak předem avizujeme, že to možná nezvládnem. My si užíváme rozehřátých kamen, kávy a čaje… a začínáme pěkně lenivět. Po necelé hodině se však posbíráme a chystáme se vyrazit dál. Venku se potkáváme s dánským párem, který jsme včera večer potkali v Aktse, sympaťáci. Zůstávají zde na noc, zítra končí taktéž v Kvikjoku. Zdá se, že většina lidí jde jen úsek Abisko - Kvikjok.
Už už se chystáme odejít, když v tom přiklopýtá chlapík s batohem větším než jsem já… nechápavě na něj koukáme, při sundávání batohu pochopíme, že to má ale neuvěřitelně těžké. Ukáže se, že týpek mluví slovensky… dnes již další, téměř krajan… slušné skóre! že prý to trošku přehnal s nákupem jídla, že prý ten jeho batoh váží 38 kilo… 38!!! doporučíme mu tady nějaké zásoby nechat, určitě to ocení jiní dobrodruzi. Rozloučíme se a vyrazíme poměrně svižným tempem dál, pokusíme se dojít tu naši trojici. Cesta je stále hodně kamenitá, lehce krápe, musíme tedy dávat pozor, abychom si nepřivodili nějaký výron, přeci jen nejsme ani v půlce cesty… začne se stmívat, lehce přituhuje a trojice stále nikde… dáváme krátkou pauzu u jezera Stuor Dahta, nezdržíme se však moc dlouho, protože komáři na nás útočí jak hladoví psi… vyrážíme tedy dál. Místa na stanování už tu téměř nejsou, tak holt půjdeme než se nám naskytne nějaké pěkné místečko… míjíme jeden světle modrý stan napasovaný mezi stromy, hned vedle cesty… to musí být extrémně nepohodlné spaní si říkáme a běžíme dál. Přibližně po půl hodině se oddělíme od jezera, vejdeme do lesa a tady narážíme na naši trojici! hurá… došli jsme je ;) postavíme si rychle stan poblíž jejich, vezmem večeři a zásoby slivovice a jdeme si udělat mejdánek… je to velmi příjemný večer, trošku se nám samozřejmě protáhne… nás zítra naštěstí čeká jen cca 22km
