Potkáváme u batohu dalšího čecha… neuvěřitelné! chlapík našeho věku jde ultralight, má batůžek jak na jeden den… obdivně kroutíme hlavou, dost dobrý! Jde z jihu, že prý tam jsou lávky ve velmi špatném stavu a budeme dost často brodit mokřady… ani nepromokavé ponožky nás prý nespasí… já jsem si je vůbec nebral, takže nemusím ani litovat… rozloučíme se a běžíme k jezeru na člun. Dost dlouho tu čekáme a nikde nikdo. Lehce znervózníme, protože paní, které jsme převoz platili, tu není, lístky žádné nemáme… mno… za chvíli přijede člun s chlapíkem a sympatickou slečnou… chlapík na nás promluví českým pozdravem AHOJ, je nám jasné, že o nás ví a jede pro nás :) Naskočíme… prohodíme pár slov se slečnou, která se jen veze a příležitostně něco vyfotí. Prý celou sezónu byla hlavní pekařkou ve stanici Kebnekaise… okamžitě ji vychvaluju její pečivo, které jsem tam v červnu ochutnal, bylo opravdu famózní. řidič přidá na rychlosti, takže přes hluk už si nemůžeme povídat a užíváme si výhledy do okolí. Přibližně po čtvrt hodině nás vysadí, popřejí nám hodně štěstí a vyrážejí zpět. My nasadíme batožinu a vydáváme se směrem vzhůru. Čéká nás poměrně příkré stoupání. A je to opravdu výživné, nahoře oddychujeme, já se dokonce musím opláchnout v potoce, protože jsem zpocený až na břiše… na to nejsme zvyklí :)