den 7.
28.8.2019
Tsielekjakkstugan - Suonjergasa - Vuonatjviken - Gásakláhko
31,46 km / 11h22m / el.g. 838m / el.l. 648
Ráno nás přivítá slunko, dnes to bude krásný den! hurá, posnídáme, zabalíme a vyrážíme. Kajman nastolí tempo šneka, zkoušíme co jeho noha, zdá se, že to rozejde… já jdu naším obvyklým tempem, zastavím po půl hodině, čekám a počítám o kolik bychom byli pomalejší. Naneštěstí se noha nelepší a zjišťujeme, že kdybychom šli tímto tempem, tak nemáme šanci dojít včas. Rozhodujeme se, zda zvolíme cestu brufenů nebo poklidu s tím, že track ukončíme dřív. K tomu nám pomáhají výhledy do okolí, které jsou famózní. Čeká nás stoupání do sedla, tak nijak zásadně nespěcháme s rozhodnutím. Nakonec se dohodneme, že to Kajmi zkusí ještě pár dnů s práškama, snad se to zlepší… vyrážíme nahoru, přeskakujeme potůčky jak kamzíci, po stranách nás sledují sobi, kteří si lebedí na zbytcích sněhu… nenápadně nám tak připomínají, že jsme daleko na severu, kde platí trošku jiná pravidla. My soptíme do kopce a za chvíli sedlo zdoláme, uff, dřina, která ale stojí za to. Cesta se strhne ostře do práva a za nedlouho na nás vykoukne obrovský masiv, ke kterému se neomylně blížíme. Masiv je opravdu masivní… je to nepopsatelné… rozložíme si pod ním saky paky a pustíme se do oběda… koukáme do údolí, které se před námi rozprostírá, odhadujeme kam až dnes dojdeme… po levé straně si všimneme jakési osady chatek.. přemýšlíme, jak se tam kdo dostává a k čemu tak asi můžou sloužit… po obědové pauze se posbíráme a začneme klesat, klesání je dost razantní a my se ujišťujeme, že jsme moc rádi, že nejdeme z jihu.. po chvíli potkáváme mladý pár v protisměru, jsou už teď spoceni až na zádech, což nás samozřejmě v naší teorii jen ujišťuje :)
Za nedlouho klesneme na úroveň stromů a zároveň se nám po pravé straně ukáže divoká říčka v celé své kráse. Pecka! Fotíme a za chvilku běžíme dál. Po pár hodinách dorážíme k jezírku kde je krásné místo na pauzu, nohy nás pálí, takže dáváme svačinku, namáčíme nohy do vody, aby si oddechly a užíváme si. Po chvíli se posbíráme a razíme dál. Od masivu v zásadě jen klesáme. Cesta je tu podstatně hůře značená, hůře udržovaná… musíme se podstatně víc prodírat, je zřejmé, že zde zdaleka není takový provoz jako na části trasy Kvikjokk - Abisko. Potkáváme sem tam pár lidí, jeden mlaďoch z Belgie se s náma dává do řeči, zajímá ho jak se nám chodí v Altrách, cestuje tak napůl nalehko, evidentně v tom má ale přehled a zajímá se.. je to sympaťák, takže z chvilky se stane chvíle, nevadí, nelitujem, bylo to milé zapovídání. Btw nám doporučí místo na stanovaní.. až vystoupáme nahoru, zpět nad úroveň stromů, po železných lávkách bude po levé straně tent spot.
Po pár hodinách dorazíme k mostu přes jezero. Je to parádní podívaná… potkáváme tu dva rybáře, kteří nemluví ani slovo anglicky, k našemu velkému překvapení. Tušíme, že by tu měl být opodál kemp spot, kde bychom chtěli přespat. Vydáme se tedy dál po značkách. Začíná to být arkobaticky namáhavé, lávky nejsou, všude spousta vody… snažíme se přejít suchou nohou, což se nám samozřejmě daří jen prvních pár chvil… za nedlouho dorazíme do kemp spotu, je tu celkem plno, partička ultralight hikerů to tu celé obsadila, je jich asi pět, ale každý má svůj shelter, nikdo nemá stan… je to kombinace švédů, anglánů, amíků, finů… snažím se s nima navázat konverzaci, ale jsou dosti nekomunikativní, resp. spolu si povídaj, ale se mnou se moc bavit nechtěj. Kajman obsadil místní kadibudku, tak se snažím nasadit svůj šarm a zároveň získat nějaké informace o cestě, která nás čeká… můj šarm ale dost selhal. Nevadí, dáme si svačinku rychlých cukrů a razíme dál. Uvědomíme si, že je to první skupinka lidí, kteří tu filtrují vodu… zajímavé… jdeme dál, je tu spousta mokřadů a žádné lávky… snažíme se co možná nejméně namočit boty, protože nás čeká přechod přes sedlo a žádná reálná šance boty usušit, nicméně se nám to nedaří a oba máme total mokro. Nějakou chvíli kopírujeme okraj jezera Tjeggelvas a pak se cesta ztočí do prava.. do parádního stoupání. Slunce už dost kleslo, je něco málo po osmé večer a my bychom rádi stihli vystoupat nahoru na planinu, belgičan nám dal tip na pěkný camp spot.
Tady to moc na stanování není… šlapem, motivujem se navzájem. Je to dřina, v nohách už máme pro dnešek celkem dost kiláků, resp. už jsme dost dlouho na nohách… přibližně po hodině a něco jsme nahoře, nad stromy, je tu zima, šero, větrno… parádní místo :) nepolevujeme v tempu, tušíme, že to bude ještě chvilku trvat. Jsou tu krásné prameny, tůně, sem tam opuštěný kámen… ale žádné místo ke stanování… začínáme být lehce nervózní a pomalu se smiřovat s tím, že to bude holt trošku náročnější noc dneska.. ve větru… teplota klesla ke třem stupňům Celsia a my už téměř definitivně začínáme hledat nějaké alespoň trošku vhodné místo pro stan. Ani to se nám nedaří díky čemuž se přiblížíme ke kovovým lávkám vedoucí přes spleť jednoho z potůčků… oba zajásáme, protože si uvědomíme, že to byl jeden z klíčových poznávacích znamení pro doporučený camp spot.. a opravdu za nedlouho ho najdeme, dokonce tam už jeden stan stojí… už je téměř tma, takže urychleně stavíme, vaříme véču a rychle na kutě.. dnes to byl dost dlouhý den, v každém případě stejně jako všechny předchozí - nádherný… boží… jsme plni zážitků a s tím i usínáme.
