den 8.
29.8.2019
Gásakláhko - polární kruh - Vuonatjviken - hranice Hornavan-sadvajaure fjallurskog
25,42 km / 7h17m / el.g. 600m / el.l. 658m
Probudíme se do total šedivého, zamlženého počasí.. mno… stane se, přemluvím Kajmiho k ranní koupeli v potoku… je to dost ledový! ale dáme to… snídaně, zabalíme a vyrazíme… na chvilku jsme chytli signál, tak sme si jen ověřili, že počasí se o moc nevylepší… nasadíme pláštěnku na bagly… přecházíme obrovskou plošinu… moc toho nevidíme, je celkem zima, fouká, mrholí… mno… jeden z těch náročnějších dnů… včera jsme měli krásně celý den, tak holt dnes si zase výberem ten sychravější… jdeme téměř mlčky, každý si přemýšlíme nad svým. Občas zapískají svišti, občas zapískám já na ně, jen tak… občas vykoukne nějaký obří šutr v povzdalí… několik hodin nikoho nepotkáme… je to vcelku monotonní. Občas si zastavíme na kratičkou pauzu.
Najednou něco zaslechnu… zpozorníme… a to se před námi z mlhy vynoří mladý pár, plný energie… pozdravíme se, trošku nás to nakopne… po pár hodinách začínáme klesat, mlha i mrholení ustoupí a my se dostáváme zpět na úroveň stromů, vidíme i pár jezer, jak milé po pár hodinách vidět, kam člověk míří… stejně jako včera, cesta zde už není tak dobře značená ani udržovaná, není to však tak špatné, abychom bloudili. Dnes nás čeká překročení polárního kruhu! přejezd jezera Riebnes, kde by měla být restaurace, a to je jeden z našich dnešních motivátorů… víme, že se to blíží, tak si začínáme každý snít o tom, co si dáme… jak moc se přejíme, zda pak budeme schopni vyšlápnout následující kopec… je to roztomilé a zároveň dost seriózní. Nějakou dobu se prodíráme březovým lesem, kde lehce zpomalíme, poněvadž terén je vcelku náročný. Když tu najednou začne Kajmi sledovat něco na mobilu… zahlásí “ja si myslím, že jsme právě na polárním kruhu!” zajásáme a jdem dál, po pár metrech opravdu najedem dost schovanou malou cedulku na stromě - Polar Circle. Zastavíme a dáváme si oběd. K jezeru je to ještě pěkných pár kiláčků a my už máme hlad… než tam dorazíme, zas nám vyhládne a my se v restauraci přejíme i tak, to je přeci jasný :)
Mine nás ultralight hiker v protisměru, skoro běží… je strašně namakanej, soudíme, že to bude nějaký triatlonista nebo tak… pokrčíme rameny, usmějem se na sebe - jakože jsme šťastný, že máme své tempo, které nám dost vyhovuje, nahodíme batožinu a vyrážíme vstříc hospodě!
Několik hodin se prodíráme lesem, je to dost monotónní, únavné, ale máme motivaci! Když dorazíme k restauraci, shodíme batohy, oddychujeme… máme toho dost, nicméně… je zavřeno. Nikde ani noha. Mno… dáme si cigárko a vyrážíme hledat nějakou kancelář, kde bychom si mohli koupit lístek na člun, a hlavně zjistit, v kolik to jede.. jestli vůbec… po chvilce to najdem v garáži jednoho domku… roztomilé… máme štěstí, paní tu má pivo, nabízí nám, že nám udělá popcorn :) její muž je převozník, loď jede v 16:30, což je za hodinu a něco… koupíme lístky a odeberem se do čekárny k jezeru. Tady už jedna mladá slečna čeká, snaží se zapálit si vařič, ale moc se jí to nedaří. Pomůžeme, snažíme se s ní dát do řeči… mluvná moc teda není, neva.. chvíli čekání krátíme několika kousky piv… když tu nás dojde Simon, ano ten Simon… rozčiluje se, že si nemůže nikde koupit lístek… pošleme ho do garáže za paní, ale tam už nikdo není… za nedlouho přijede chlapík na čtyřkolce, připraví člun a pomáhá nám nastoupit. Je tam malá roztržka mezi slečnou a převozníkem, slečna totiž zakoupený lístek vyhodila s tím, že už ho nebude potřebovat… chvilku to řeší, nakonec vyřeší a my konečně vyrazíme… rádi bychom dnes tábořili dřív než včera, proto nás jakékoliv zdržení lehce znervnozní… ale cajk…
Užíváme si větru ve vlasech na přídi, já to po chvilce vzdám a odeberu se do kajuty ke kapitánovi… tam znaven usínám :)
Když nám chlapík zastaví na druhé straně… jsme lehce zaskočeni, že zde není žádné molo, vyskakujeme doslova na kameny, je to trošku punk, ale co… Slečna zamíří do místního kemp spotu, Simon se vyadává někam bokem, aby byl sám a my se vydáváme dál. Rádi bychom přešli následující planinu, abychom zítra byli včas v Jakviku, kde by měla být hospoda… rádi bychom si tak vynahradili ten dnešek… :) to znamená, že musíme vystoupat opět nad úroveň stromů, přejít náhorní plošinu a opět klesnout… doufáme, že tam bude nějaké pěkné místo na stanování. Stoupání nás samozřejmě po tak dlouhé pauze dost zaskočí, je to strašná dřina. Bolí to, opět mrholí… ale my se nedáme… zdoláváme planinu a přibližně v sedm večer nacházíme krásné místo na stanování, těsně nad úrovní lesa. Sice tu nemáme žádný zdroj vody, ani jsme si nenabrali do zásoby, ale na večeři i snídani bychom měli vystačit. Postavíme stan, uvaříme véču, zabezpečíme stan proti možným proudům vody a ulehnem. Chvilku si povídáme a pak spokojeně usínáme.
