den 9.
30.8.2019
hranice Hornavan-sadvajaure fjallurskog - Jakkvik - Pieljekaisestugan
21,4 km / 6h 22m / el.g. 574 / el.l. 619
Ráno je stále pod mrakem, ale neprší! Nenecháme se odradit. Snídani si plánujeme dát až dole u jezera, takže zabalíme a vyrážíme směrem k jezeru. Čeká nás sestup dolů, pak převeslovat na pramičce, hurá zase civilizace, kde si snad dáme něco normálního k jídlu. Na jednu stranu jsme smutní, že začínáme potkávat civilizaci poměrně často, na stranu druhou nás to trošku těší. Jak klesáme, kupodivu - březovým lesem, tak jsme během pár minut dost mokří, především boty. Všechno je tu totiž mokré od včerejšího deště… na druhou stranu na nás začíná vykukovat sluníčko, což je dost milá změna. Po hodině a něco dorazíme k jezeru. Potkáváme tu mladého švýcara, co tady už prý čeká druhý den… někdo totiž převezl všechny tři čluny na druhý břeh, takže z naší strany není možnost dostat se na druhou stranu… a to je blbý!
My se okamžitě snažíme usušit boty, chlapík žasne nad tím, jak moc mokrý máme ponožky, v okamžiku však zjistí, že máme jen běžecké boty… ukazuje se, že moje verze kotníčkových schne o dost pomaleji než Kajmanovi nízké… co nadělám :)
Chlapík ztrácí nervy a rozhodne se, že přeplave na druhý břeh. Koukáme na něj chvilku, zda to myslí vážně… voda je šíleně ledová, netušíme zda tam jsou nějaké proudy a nikdo z nás nemá zkušenost s plaváním v takhle ledové vodě… chlapík má sice boty do vody, ale podotkne, že neumí moc plavat… no tvl… zvažujeme, který z nás dvou to dá spíš, přece ho nenecháme se utopit… ale ani jednomu z nás se do toho nechce, navrhnu tedy, že mu udělám záchranou “bojku” z mého největšího nepromokavého vaku, tu mu uvážu bezpečně okolo pasu a Kajman se s ním vydá k místu, kde je vzdálenost nejkratší. Já zatím hlídám věci. Mno… je to dost napínavé! Nicméně, švýcar je hrdina, po chvíli je na druhé straně! wow! tleskáme, jásáme a čekáme až odváže dvě loďky a přepluje k nám… po delší chvíli se však ukáže, že spíš neumí pádlovat… vyráží s člunama na úplně špatnou stranu… nechápavě na něj koukáme a nemůžeme vůbec nic dělat! V tu chvíli dorazí Simon, přidá se k nám… nechápeme… Simon se rozhodne si vyprat nějaké věci, protože to vypadá, že se odtud jen tak nedostaneme…
Přibližně po hodině se švýcarovi podaří dostat zpět k výchozímu bodu. No tvl… Naštěstí tam dorazí i nějaký pár, nalodí se a pomáhají mu dostat se směrem k nám. Je to dost napínavá, zároveň šíleně komická podívaná… když se po další cca hodině dostanou k nám, jsme šťastný… ukáže se, že ani jeden z těch třech neumí téměř vůbec pádlovat.. nevadí, jsou tu! hurá! Pár - mladá slečna a lehce postaršího pána z US vyskočí, popřejem jim hezkou cestu a my začínáme řešit, zda se všichni vejdeme do jedné lodi… čtyři chlapy, dva obří batohy a dva mensi… risknem to… pádluje Simom a my s Kajmanem… cca za 10 minut jsme na druhé straně… nechápeme co jim trvalo tak dlouho… to je ale už úplně jedno, jsme tu a to je důležité :) uděláme si společné foto a my s Kajmanem vyrážíme dál. Jdeme poměrně rychle, jsme totiž dost odpočatí, proběhnem lesem, dostaneme se na nějakou prašnou cestu, po té pár set metrů pak zabočíme k jezeru Jaggavrre, sluníčko stále svítí a nám to nedá… rozhodneme se, že se vykoupeme… neodoláme, je to jak v pohádce.. krásné počasí, krásné jezero… bomba… v momentě, kdy se mejeme tak nás míjí švýcarské duo, zamáváme a užíváme si dál naší koupele.. vyperem si i pár svršků samozřejmě.
Po nějaké době se posbíráme a vyrážíme směrem k Jakkviku, těšíme se na teplé jídlo… cesta nemá konce, obcházení jezera je nekonečné. Když dorazíme do vesnice, snažíme se něco najít, skončíme na benzínce, kde se potkáváme se Simonem, je to sice benzínka, zároveň obchod, kancelář a fastfood… mno… velkolepá večeře se nekoná… Simon si koupil buřty na oheň, což nás dost inspirovalo… dohodneme se, že se potkáme v Pieljekaisestugan, Simon vyráží a my si jdeme dát nejprve pár hotdogů (jsou příšerný, ale jsou teplý a nejsou sušený), nakoupíme nějaké zásoby jídla, získáme klíče od chaty a vyrážíme dál. Nijak zvlášť se neženem. Čeká nás opět stoupání nad úroveň stromů, přechod náhorní planiny a opět sestup, kde by měla být chata…
Když vystoupáme nahoru, začínáme hrát hru, zda zvládneme nenamočit usušené boty… chvilku cestu obcházíme různými obklikami, lávky jsou tu opravdu v děsném stavu. Např. celých 20m je pod vodou a není možnost to obejít… nakonec se tedy snažíme alespoň co možná nejmíň nabírat vodu, asi už jen ze zvyku, že nemáme pohorky… ve skutečnosti je to už jedno.. jsme durch.. po pár hodinách dorážíme do chaty, kde už na nás čeká Simon, má připravené ohniště, nasekané dřevo… jakmile nás vidí, podpaluje… vítá nás s úsměvem, že přej kde jsme tak dlouho… už má strašnej hlad… dost milé.. btw má batoh velikosti čtyřech našich… prozradí nám po chvíli, že to trošku přehnal s nákupem, má strašně moc jídla! ale samé těžké věci, sýry, konzervy… je nám teda jasný, že to nemá lehký, ale že je oproti nám dost namakanej… tak trošku nám připomíná našeho kamaráda Gazdu… v lecčem si jsou chlapci dost podobní… :) děláme buřty, pečeme sýr, dáváme si chlebové placky.. totální hostina! k tomu pivo, které jsme si poctivě přinesli a Simon pak vytáhne jablko… wow… to je zážitek, dát si čerstvé ovoce… kecáme.. je to dost příjemnej večer… mimo jiné si na ohni usušíme boty, nakonec se uchylujeme k spánku v posteli! Zaplatili jsme si klíč, abychom tu mohli přespat, nabízíme Simonovi, ať spí taky uvnitř… není tu totiž moc kde postavit stan a zároveň už je dost tma… Simon neváhá a naší nabídky využije, jsme rádi.
